Máme být my Němci odpovědni za zločiny, které na nás spáchali Němci nebo jimž jsme jakoby zázrakem ušli?

Ano - pokud jsme strpěli, aby u nás vznikl takový režim. Ne - pokud mnozí z nás byli svou nejvnitřnější podstatou nepřáteli tohoto zla a pokud nemusí uznat, že jsou v důsledku nějakého činu nebo nějaké motivace spoluvinni. Činit někoho odpovědným neznamená dávat mu morální vinu.

Kolektivní vina tedy sice nutně existuje jako politická vina státních příslušníků, ale neexistuje proto ještě ve stejném smyslu jako vina morální a metafyzická nebo jako vina kriminální.

Mravnost vždy určují také cíle, které nepřesahují svět. Morálně mohu být povinen nasadit svůj život, je-li naděje na uskutečnění určitého cíle. Avšak z morálního hlediska neexistuje požadavek obětovat život, vím-li jistě, že se tím ničeho nedosáhne. Z morálního hlediska existuje požadavek dát život v sázku, ne však požadavek zvolit jistou záhubu. Morálně se v obou případech požaduje spíše opak: nečinit to, co je vzhledem k světským účelům nesmyslné, nýbrž zachovat si život pro jejich uskutečňování.

Ale je v nás vědomí viny, které má jiný zdroj. Metafyzická vina je nedostatek absolutní solidarity s člověkem jako člověkem. Tato solidarita zůstává trvalým požadavkem i tam, kde už morálně smysluplný požadavek končí. Je porušena, přihlížím-li, jak dochází k bezpráví a zločinu. Nestačí, že dávám obezřetně život v sázku, abych tomu zabránil. Jestliže k tomu dochází a jsem při tom, a zůstávám naživu, zatímco druhý je vražděn, pak je ve mně hlas, díky němuž si uvědomuji: to, že ještě žiji, je moje vina.

All democracies demand common public education because nothing makes people so much alike as the same education.