لو كانت المسيحية قد وجدت في ألمانيا لكان ستة ملايين من اليهود مايزالون على قيد الحياة

I am frequently asked if I have visited Israel, whereas yet, it is simply assumed that I have. Well, I don’t travel. I really don’t, and if I did, I probably wouldn’t visit Israel. I remember how it was in 1948 when Israel was being established and all my Jewish friends were ecstatic, I was not. I said: what are we doing? We are establishing ourselves in a ghetto, in a small corner of a vast Muslim sea. The Muslims will never forget nor forgive, and Israel, as long as it exists, will be embattled. I was laughed at, but I was right. I can’t help but feel that the Jews didn’t really have the right to appropriate a territory only because 2000 years ago, people they consider their ancestors, were living there. History moves on and you can’t really turn it back. (#92 <i>ff.</i>)

واغرورقت عيناي بالدموع وارتعشت يداي، فهذه هي دولة إسرائيل. لقد عملناها وصنعنا دولة إسرائيل. وأنا جولدا مابوفيتش مايرسون، قد عشت لأرى هذا اليوم. ولا يهم الثمن الذي قد يدفعه أي منا، فلقد أعدنا خلق الوطن القومي اليهودي.

Denk ich an Deutschland in der Nacht,
Dann bin ich um den Schlaf gebracht,
Ich kann nicht mehr die Augen schließen,
Und meine heißen Tränen fließen.

Die Jahre kommen und vergehn!
Seit ich die Mutter nicht gesehn,
Zwölf Jahre sind schon hingegangen;
Es wächst mein Sehnen und Verlangen.

Mein Sehnen und Verlangen wächst.
Die alte Frau hat mich behext,
Ich denke immer an die alte,
Die alte Frau, die Gott erhalte!

Die alte Frau hat mich so lieb,
Und in den Briefen, die sie schrieb,
Seh ich, wie ihre Hand gezittert,
Wie tief das Mutterherz erschüttert.

Die Mutter liegt mir stets im Sinn.
Zwölf lange Jahre flossen hin,
Zwölf lange Jahre sind verflossen,
Seit ich sie nicht ans Herz geschlossen.

Deutschland hat ewigen Bestand,
Es ist ein kerngesundes Land,
Mit seinen Eichen, seinen Linden,
Werd' ich es immer wiederfinden.

Nach Deutschland lechzt ich nicht so sehr,
Wenn nicht die Mutter dorten wär;
Das Vaterland wird nie verderben,
Jedoch die alte Frau kann sterben.

Seit ich das Land verlassen hab,
So viele sanken dort ins Grab,
Die ich geliebt — wenn ich sie zähle,
So will verbluten meine Seele.

Und zählen muß ich — Mit der Zahl
Schwillt immer höher meine Qual;
Mir ist, als wälzten sich die Leichen,
Auf meine Brust — Gottlob! Sie weichen!

Gottlob! Durch meine Fenster bricht
Französisch heitres Tageslicht;
Es kommt mein Weib, schön wie der Morgen
Und lächelt fort die deutschen Sorgen.

There's a certain amount of ambiguity in my background, what with intermarriages and conversions, but under various readings of three codes which I don’t much respect (Mosaic Law, the Nuremberg Laws, and the Israeli Law of Return) I do qualify as a member of the tribe, and any denial of that in my family has ceased with me. But I would not remove myself to Israel if it meant the continuing expropriation of another people, and if anti-Jewish fascism comes again to the Christian world — or more probably comes at us via the Muslim world — I already consider it an obligation to resist it wherever I live. I would detest myself if I fled from it in any direction. Leo Strauss was right. The Jews will not be 'saved' or 'redeemed.' (Cheer up: neither will anyone else.) They/we will always be in exile whether they are in the greater Jerusalem area or not, and this in some ways is as it should be. They are, or we are, as a friend of Victor Klemperer's once put it to him in a very dark time, condemned and privileged to be 'a seismic people.' A critical register of the general health of civilization is the status of 'the Jewish question.' No insurance policy has ever been devised that can or will cover this risk.

An American author living in Berlin, who happens to be Jewish and to have been raised in the South, often gets asked about Germany’s memorials to its Nazi past. “To which I respond: There aren’t any,” Susan Neiman, author of Learning from the Germans: Race and the Memory of Evil, has written. “Germany has no monuments that celebrate the Nazi armed forces, however many grandfathers fought or fell for them.

"German youth, do not forget that you are a German," and "Remember, little girl, that one day you must be a German mother."

Další věc, kterou lidé nechápou, je moje sbírka nacistických suvenýru, jež se začala dost rozrůstat, poté co jsem se přestěhoval do Státu.
Předměty z druhé světové války mezi lidmi kolovaly, co si pamatuju. Koneckonců jsem se narodil v roce, kdy válka skončila, a lidé si tehdy domu nosili nejrůznější věci jako suvenýry. Když jsem přijel do Ameriky, měl jsem jednu dýku a dvě medaile, možná nějakou vlajku a železný kříž, to bylo všechno.
Jako s každým koníčkem, čím více se do něho člověk zabere, tím zajímavějším se stává.
Takže teď mám obrovskou sbírku předmětu z doby hitlerovského Německa – dýky, medaile, vlajky, všechno možné. Tohle všechno připomíná něco, co se skutečně stalo, je to zkrátka historie (z větší části, neboť nacismus stále existuje, byť jen okrajově).
Nechápu lidi, kteří si myslí, že pokud budou něco ignorovat, tak to zmizí. To se teda pletou, jakmile něco ignorujete, akorát to nabývá na síle.
Evropa ignorovala Hitlera dvacet let. V roce 1936 jsme ho mohli porazit: francouzská armáda ho mohla vyhnat z Porýní a byl by vyřízený. Vlastní lidé by ho svrhli. Ale Francouzi utekli, jako vždy a nechali ho tam napochodovat.
Výsledkem bylo vyvraždění čtvrtiny světa!
Navíc si vezměte, že Hitler byl nekuřák, abstinent a vegetarián, nosil oblek a měl krátké vlasy. V kterékoliv restauraci v Americe by ho byli obsloužili, na rozdíl od Jesseho Owense, hrdiny olympiády z roku 1936.

Soll man die Segel streichen und dem Erlebnis ausweichen, sobald es nicht vollkommen danach angetan ist, Heiterkeit und Vertrauen zu erzeugen? Soll man 'abreisen', wenn das Leben sich ein bisschen unheimlich, nicht ganz geheuer oder etwas peinlich und kränkend anlässt? Nein doch, man soll bleiben, soll sich das ansehen und sich dem aussetzen, gerade dabei gibt es vielleicht etwas zu lernen.

he who takes upon himself to write pledges himself to say nothing that can derogate from the respect and love which we owe to all men. I have had to utter these words; and I am as much surprised as saddened at what I have been constrained to say by the force of events and of truth. I loved Germany and numbered friends there, who now, dead or living, are alike dead to me. I thought her great and upright and generous; and to me she was ever kindly and hospitable. But there are crimes that obliterate the past and close the future. In rejecting hatred I should have shown myself a traitor to love.

Extender sobre el mundo hecho pedazos un cielo claro que vuelva a unirlo.

A los alemanes, los seis millones de judíos asesinados les han impregnado el cuerpo y el alma; nunca más habrá un alemán que no sea también judío.

إنه من أجل أن يبقى الشعب اليهودي كشعب، فلا بد أن تكون هناك دولة يهودية يستطيع اليهود فيها أن يعيشوا كيهود، لا على الآلام ولا كأقلية... ولا بد لي من أن أضيف شيئا حول أن يكون المرء يهوديا، إنني أعتقد أنها ليست مراعاة الشعائر الدينية ومزاولتها، إن كوني يهودية، يعني، وكان يعني، أن أكون جزءا من شعب قاسى طويلا وحافظ على هويته.

I hope that in the final settlement of the war, you insist that the Germans retain Lorraine, because I can imagine no greater burden than to be the owner of this nasty country where it rains every day.

Facts need testimony to be remembered and trustworthy witnesses to be established in order to find a secure dwelling place in the domain of human affairs.