Karl Jaspers

No science of religion (history, psychology, or sociology of religion) understands the reality of religion. Science can know and understand religions without the investigator’s belonging to or having faith in any of them. Real faith is not knowable.

إن الفلسفة قد تكون شعوريّة أو لا شعوريّة، واضحة أو مُبهمة، حسنة أو سيّئة، ولكنها في كل هذه الحالات لا تخرج عن كونها فلسفة. وكل من يَنبُذ الفلسفة، إنما يؤكد بذلك أن له فلسفته، دون أن يفطن هو نفسه إلى ذلك.

In time, this consciousness of risk remains the condition for increasing freedom. It excludes complete reliance on subjective certainty, forbids the generalization of the subjective commandment into a universal law, and bars fanaticism. Even in the certainty of the resolve, there must, in so far as it is translated into practical action, remain a certain margin of indetermination. There can be no subjective security. The pride of the absolute truth destroys in truththe world.

Can truth be found? Is it possible to live with truth? <b>All life-force stems from blindness.</b> It grows from imagined knowledge, in myth taken for faith, and in the substitute myths; in unquestioning acceptance, and in mind-narrowing untruths. Within the human predicament the quest for truth presents an impossible task.

عندما يكون الانسان واعيا بحريته وعياً حقيقيا ، فانه في الوقت نفسه يصبح مقتنعا بوجود الله ، فالله والحرية لا ينفصلان
الاسلام بين الشرق والغرب

Existuje solidarita mezi lidmi jako lidmi, v jejímž důsledku je každý spoluzodpovědný za všechno bezpráví a všechnu nespravedlnost na světě, zvláště za zločiny, k nimž dochází v jeho přítomnosti nebo s jeho vědomím. Jestliže jsem neučinil všechno, co jsem mohl, abych jim zabránil, jsem spoluvinen. Jestliže jsem nenasadil svůj život, abych zabránil zavraždění druhých, ale jen jsem přihlížel, cítím se vinen způsobem, který nelze právně, politicky a morálně přiměřeně postihnout. To, že ještě žiji, když se stalo něco takového, spočívá na mně jako nesmazatelná vina. Nejsme-li díky nějaké šťastné okolnosti ušetřeni této situace, dospíváme jako lidé na hranici, kde musíme volit: buď bezpodmínečně – bez vyhlídky na úspěch, bezúčelně – nasadit život, nebo raději zůstat naživu, protože úspěch je nemožný.

Life is illusion, disillusionment is destruction.

That in fact all the people pay for all the acts of their government… is a mere empirical fact; that they know themselves liable is the first indication of their dawning political liberty. It is to the extent of the existence and recognition of this knowledge that freedom is real, not a mere outward claim put forth by unfree men.

The inner political unfreedom has the opposite feeling. It obeys on the one hand, and feels not guilty on the other. The feeling of guilt, which makes us accept liability, is the beginning of the inner upheaval which seeks to realize political liberty.

"Schumpeter remarked how pleased he was with the Russian Revolution. Socialism was now no longer a discussion on paper, but had to prove its viability. Max Weber responded in great agitation: Communism, at this stage in Russian development, was virtually a crime, the road would lead over unparalleled human misery and end in a terrible catastrophe. "Quite likely", Schumpeter answered, "but what a fine laboratory". "A laboratory filled with mounds of corpses", Weber answered heatedly."

Mravnost vždy určují také cíle, které nepřesahují svět. Morálně mohu být povinen nasadit svůj život, je-li naděje na uskutečnění určitého cíle. Avšak z morálního hlediska neexistuje požadavek obětovat život, vím-li jistě, že se tím ničeho nedosáhne. Z morálního hlediska existuje požadavek dát život v sázku, ne však požadavek zvolit jistou záhubu. Morálně se v obou případech požaduje spíše opak: nečinit to, co je vzhledem k světským účelům nesmyslné, nýbrž zachovat si život pro jejich uskutečňování.

Ale je v nás vědomí viny, které má jiný zdroj. Metafyzická vina je nedostatek absolutní solidarity s člověkem jako člověkem. Tato solidarita zůstává trvalým požadavkem i tam, kde už morálně smysluplný požadavek končí. Je porušena, přihlížím-li, jak dochází k bezpráví a zločinu. Nestačí, že dávám obezřetně život v sázku, abych tomu zabránil. Jestliže k tomu dochází a jsem při tom, a zůstávám naživu, zatímco druhý je vražděn, pak je ve mně hlas, díky němuž si uvědomuji: to, že ještě žiji, je moje vina.

Philosophical activity is fully real only at the summits of personal philosophizing, while objectivized philosophical thought is a preparation for, and a recollection of, it.

V klidných dobách se skoro zapomnělo, že se mezi lidmi rozhoduje násilím, nedohodnou-li se, a že veškerý státní řád je krocením tohoto násilí, ale takovým, při němž násilí zůstává – uvnitř jako vynucování práva, navenek jako válka.

Tam, kde s válkou nastupuje situace násilí, přestává právo. My Evropané jsme se snažili udržet ještě i později v platnosti zbytek práva a zákona mezinárodněprávními ustanoveními, která platí i ve válce a která byla posléze uložena do Haagských a Ženevských úmluv. Zdá se, že to bylo marné.

The individual who can help himself is precisely the one who wills that authority exist in the world.

Der Augenblick ist die einzige Realität, die Realität überhaupt im seelischen Leben. Der gelebte Augenblick ist das Letzte, Blutwarme, Unmittelbare, Lebendige, das leibhaftig Gegenwärtige, die Totalität des Realen, das allein Konkrete. Statt von der Gegenwart sich in Vergangenheit und Zukunft zu verlieren, findet der Mensch Existenz und Absolutes zuletzt nur im Augenblick. Vergangenheit und Zukunft sind dunkle, ungewisse Abgründe, sind die endlose Zeit, während der Augenblick die Aufhebung der Zeit, die Gegenwart des Ewigen sein kann.

Je však nesmyslné morálně obviňovat nějaký národ jako celek. Není národního charakteru v tom smyslu, že by jej sdílel každý jednotlivý příslušník národa. Existuje ovšem společenství jazyka, mravů, obyčejů a původu. Ale v něm jsou zároveň možné tak velké rozdíly, že lidé, kteří hovoří touže řečí, si v ní přece mohou zůstávat tak cizí, jako by vůbec nepatřili k témuž národu.

Morálně lze vždy posuzovat jen jednotlivce, nikdy ne kolektiv.